O mně

Fotím, tedy jsem.

.

Před více než deseti lety, v roce 2006 jsem chtěla zkusit nafotit portréty. Mojí první modelkou byla spolužačka a kamarádka mého bráchy. Fotila jsem v jdné z půdních místností naší bytovky. Jediným světlem bylo velké okno za zády. Avšak už tehdy jsem si svou modelku nalíčila, upravila jí vlasy a vybrala oblečení. První snímky nebyly zlé, naopak. Hodně mě to nadchlo a hledala jsem další modelky v okruhu svých známých a přátel.

.

Po pár letech, kdy jsem mezitím při škole započala i profesní dráhu grafičky (2 roky v grafickém svatebním studiu), jsem se odhodlala pro svou první zrcadlovku. Byla to sice jen DLSR nejnižší třídy, a to Canon 1000D, ale byla jsem šťastná a hodně jsem se s ní o focení naučila.

.

V roce 2010 jsem se rozhoupala a šla do podnikání s focením a grafikou. Začátky byly krušné a znalosti o focení a retuši (z dnešního pohledu) dost malé. Naštěstí mě focení i grafika opravdu bavily a všechny ty útrapy okolo mi vynahrazovala radost z realizací focení a práce s klientem.

.

Roky plynuly a s nimi přicházely nové zkušenosti, znalosti, první fotografická světla (daylight), lepší foťák, zakoupení komerčních licencí pro photoshop a corel, svatba, stěhování, první dítě a první ateliér. Mít své zázemí v ateliéru bylo opravdu velkým milníkem. Najednou jsem nemusela rozbalovat fotografické vybavení v obýváku. První ateliér jsem měla v centru Jablonce nad Nisou v pronajatých prostorách Hotelu Praha. Vybavený jsem ho měla poměrně stroze, spíše účelně, ale bylo to mé království pro fotografii.

.

V této době jsem udělala svůj první největší posun v oblasti fotografie a současně jsem se stala na focení portrétů závislá. Ta radost z focení se pro mě stala natolik důležitou, že když delší dobu nefotím, projevují se u mě známky abstinenčních příznaků :)

.

Pak ale přišlo druhé těhotenství, pronajaté prostory jsem opustila a světla prodala, protože jsem nezvládala focení fyzicky. Párkrát jsem fotila v exteriérech, ale jinak jsem musela být v klidu. V době před porodem přišlo rozhodnutí, že koupíme dům k rekonstrukci, ke kterému patří stará driketa, o které jsme s manželem rozhodli, že bude mým novým ateliérem. Narodil se druhý syn a práce na domu (který opravujeme sami) běžely v plném proudu. Driketa mezitím stála ladem a stala se odkladištěm věcí.

.

Synovi byl rok a já se rozhodla, že se s tím musí něco udělat. Musela jsem zase začít fotit. V driketě jsme ostranili příčku, která byla nadbytečná, větší část prostor vyklidili a já si tam udělala místo pro focení. Driketa kompletně zrekonstruovaná zatím není, ale ani není v technicky špatném stavu (ověřeno statikem). Naopak staré a trochu oprýskané zdi mají své kouzlo. Pořídila jsem si záblesková světla, namontovali jsme s manželem držáky na plátna a uskutečnila jsem pár TFP focení. Nečekaně jsem udělala jsem druhý největší posun ve své fotografii. Dokonce takový, že jsem našla odvahu přihlásit své fotografie do mezinárodní soutěže, kde si vedou vcelku dobře.

.

A tak přišlo rozhodnutí, že ačkoli nemám dokonalé prostory (a je nutné střídavě na jejich dokonalosti pracovat), vrátím se k zakázkovému focení. Ta vášeň pro focení je totiž silnější než já.

.

Těším se na Vás.

Lenka Pileková, fotografka